Jak šiju boty

Základní info

• „Převrácené boty“ tak nazýváme proto, že až do cca konce 15. století přišíváme svršky bot přímo na podešev, celou botu šijeme naruby a ve finále otáčíme tak, aby všechno šití zůstalo uvnitř chráněno.
• Boty jsou ušité z hovězí kůže. Svršek má sílu 1,5 mm, podešev 5,5 mm.[1] To má několik důsledků.
• Výsledkem je bačkůrka podobná dnešnímu barefootu, ve které ucítíte každý kámen, šišku, hranu schodů atd., v nižších teplotách vám v ní možná bude chladno, sákne vodu a v žádném případě není vodotěsná, bez ohledu na to, jak dobře ji promažeme.
• Naše noha je zvyklá na současnou obuv, která má: pevnou a vysokou podrážku, lehce vyvýšenou patu, pevnou špičku i patu, při drobném deštíku nebo v ranní rose se nepromáčí. To převrácenka postrádá je nutné vzít to na vědomí.

Použití

• Proto je potřeba v převrácenkcách našlapovat trochu opatrněji než v běžných notách. Zejména zkrátit krok. Tím se jednak vyhneme uklouznutí, zároveň přestaneme došlapovat zhurta na patu a budeme chodidlem ohledávat terén tak, abychom si nenašlápli ostrý kamínek. Dá se na to zvyknout během pár hodin. Došlapování špičkou napřed určitě nutné není.
• Zároveň musíme myslet na to, že moderní abrazivní povrchy, jako je beton a asfalt, jsou konstruované tak, aby např. auto dokázalo efektivně brzdit. Chůze po takových povrchách botám nedělá dobře a zejména pokud šmajdáte patami, můžete v kombinaci mokra, stylu chůze a abrazivního povrchu boty velmi rychle zničit. Pokud si můžete vybrat např. mezi chůzí po asfaltce nebo po trávě podél ní, běžte po trávě.
• Určitě není nutné se dnešnímu městu a jeho povrchům zcela vyhýbat (v prvních převrácenkách jsem chodil 4 roky po různých městských slavnostech apod.), jen je potřeba na to myslet. Pokud na druhou stranu trpíte představou, že ručně šité kožené boty by měly vydržet 10 let nebo i víc, radši v botách choďte jen doma v obýváku po koberci. Průměrná výdrž bot ve středověku byla 3-6 měsíců.[2] Nebavíme se tu o armádních kanadách minulého století.
• Nejlepší možností je mít více párů bot. Rozhodně všem začátečníkům doporučuji mít nejdřív „moderní“ středověkou botu od známých, dlouhodobě zaběhlých a velmi dobré produkty vyrábějících ševců. Boty budou splňovat to, co od nich naše noha žádá, budete se do nich moct přezout, případně si je vezmete na historickou slavnost do centra města a převrácenky si pošetříte na bitvu na louce. Až pochopíte, jak se převrácenka chová a budete s ní v souladu, klidně přesedlejte trvale na středověkou obuv. Já nosím jen tu.
• Osobně jsem zjistil, že ideální počet párů bot pro reenactora jsou tři.
• Středověcí měšťané a nobilita nosili též „trepky“[3], pantofle s dřevěnou podešví, které se nazouvaly přes boty. Chránily se tak nejen před nepřízní počasí a humusem plovoucím po ulici středověkého města za větších dešťů, ale také před opotřebením podešví při chůzi např. po dláždění. Jsou-li na trhu dostupné, klidně si pořiďte i ty.

Údržba

• Boty je potřeba pravidelně mazat mazadlem určeným na kůži – ideálně před/po každé akci. Zejména po akci je potřeba nechat boty poctivě vyschnout. V žádném případě je nelze po víkendovce mrsknout do skříně a vytáhnout na další akci.
• Nikdy nesušte boty u ohně, u kamen, položené na horkém radiátoru. Hlavně přímo na akcích, kde budete v mokru, zimě, prokřehlí a nasraní, se vyhněte strkání nohou přímo k ohni. Upečete je, ztvrdnou, zkřehnou a rozpadnou se. Rozhodně doporučuji vlněné nohavice s „ťapkami“.
• Oprava bot je nepříjemná a náročná práce a to i přesto, že mi boty přinesete hezky vyčištěné a vystříkané rexonou, která nikdy nezradí. Jelikož boty dělám z poněkud silnějšího materiálu, než ševci ve středověku, není úplně rozumné botu otáčet zpět na rub, přešít a pak znovu otočit, ačkoliv středověký prťák[4] by to tak udělal. Boty šiju syntetickými nitěmi, takže by neměly podlehnout zkáze a stehy by neměly povolit.
• Nejčastěji se prošlape podešev – na patě nebo na špičce. Řeší se to (včasným!) podšitím druhou podešví, případně našitím podešve na okolek, pokud ho bota má.[5] Pokud to bude možné, boty rád opravím. Je ale potřeba počítat s odpovídající cenou.

Závěrem

• Rozhodně to stojí za zkoušku. Jsou lidé, pro které se převrácenky stanou nejpohodlnější botou na světě. Stejným dílem jsou i lidé, pro které je to obuv absolutně nevhodná. Zejména víte-li, že trpíte nějakou ortopedickou vadou, nebo nějaký problém tušíte (chca nechca je to nejčastěji spojeno s extrémem v tělesné konzistenci směrem nahoru i dolů), zvažte zejména možnost mít se do čeho přezout.
• Sám používám ortopedické vložky a všem to doporučuji, zvlášť pokud v botách zažívají diskomfort. Nemusí jít nutně o nějakou vadu, ale třeba jen bolest pat při dlouhém stání na tvrzi aj.

[1] Originály mají obvykle svršek od 0,7 do 2 mm, podešev od 2 do 4 mm. Já používám kvůli komfortu zejména na podešev kůži silnější.

[2] Zatím všechny teoretické odhady i praktické pokusy vychází ke 3 měsícům každodenního nošení. Z mojí praxe většinou boty vydrží 3-5 let reenactorských víkendovek.

[3] Z německého „trippen“, angl. „pattens“, česky též „pantochy“.

[4] Prťák, „švec prťavec“, jako ho známe z Pohádky o létajícím ševci, je dobové označení pro opraváře bot. Napříč historií až dodnes máme oddělené výrobce a opraváře obuvi, jsou to dvě různá řemesla.

[5] Našívání na okolek je velké téma. Zkráceně řekněme, že je to možné. Častější a vhodnější řešení je šití přímo do podešve.